Michal Viewegh

Osobitý mnohovrstevný román zachycuje v rámci zdánlivě autentické výpovědi společenskou realitu počátku devadesátých let 20. století. Základním pojítkem je tragický příběh mladé dívky z rodiny novodobého zbohatlíka, který se prolíná s groteskně laděnou výpovědí o poměrech na našich školách a s ironicky pojatým milostným románem mladého učitele, jenž zároveň píše knihu. Autor dovedně využívá ironie a sebeironie, mystifikuje a zároveň šikovně uplatňuje autentické autobiografické prvky. Ironie, sebeironie, invence a hlavně důkladná znalost jazyka, jeho stylotvorných sémantických a gramatických prostředků, jsou ostatně charakteristické pro celou tvorbu tohoto autora.

Osobitý mnohovrstevný román zachycuje v rámci zdánlivě autentické výpovědi společenskou realitu počátku devadesátých let 20. století. Základním pojítkem je tragický příběh mladé dívky z rodiny novodobého zbohatlíka, který se prolíná s groteskně laděnou výpovědí o poměrech na našich školách a s ironicky pojatým milostným románem mladého učitele, jenž zároveň píše knihu. Autor dovedně využívá ironie a sebeironie, mystifikuje a zároveň šikovně uplatňuje autentické autobiografické prvky. Ironie, sebeironie, invence a hlavně důkladná znalost jazyka, jeho stylotvorných sémantických a gramatických prostředků, jsou ostatně charakteristické pro celou tvorbu tohoto autora.

Mladá průvodkyně cestovní kanceláře, několik manželských párů, dvě studentky, dva homosexuálové, poslanec, spisovatel a přinejmenším čtyři literární kritici — to jsou hlavní postavy románu. Jde o „melancholickou grotesku“ — tentokrát o lidech dočasně proměněných v turisty, jejichž zcela neturistické životní příběhy se během týdenního pobytu kdesi u italského Jadranu nejrůznějším způsobem tragikomicky proplétají.

Soukromého detektiva Denise Pravdu, jehož pražská kancelář se specializuje především na sledování nevěrných partnerů, požádá jednoho dne o schůzku populární spisovatel Norbert Černý — tak začíná nová kniha Michala Viewegha, jednoho z nejčtenějších českých autorů. Případ nevěrné Kláry je nejen vtipně sebeironickou reflexí takzvaného úspěšného spisovatelství, ale především rafinovaně zkomponovaným příběhem o lásce, přátelství a žárlivosti. Román s detektivními prvky, plný překvapivých zvratů, tentokrát zavede čtenáře až do vzdálené Číny…

Dva dlouholetí kamarádi a někdejší kolegové-učitelé se už pár let živí poněkud lukrativnějšími profesemi: jeden jako gigolo a druhý jako nájemný vrah. Aby si od svých náročných povolání na pár dní odpočali, vyrazí na řeku Sázavu. Jenomže muži jak známo nepřestávají pracovat ani na dovolené… Takový je náčrt filmového scénáře, pro nějž chce autor stůj co stůj získat otupělého producenta. Nabídne brutální scény? Nebo osudovou lásku? Lze snad s nadsázkou říct, že nová próza Michala Viewegha nabízí obojí: thriller i tragickou lovestory.

Po pětiletém odstupu se nejpopulárnější český spisovatel Michal Viewegh opět vrátil k žánru deníku. Na otázku Proč znovu deník? výmluvně uvádí: „Za prvé doufám, že kromě nevyhnutelných banalit obsahují moje deníky i nějakou tu nebanální myšlenku, pravdivý postřeh, vtip, slovní hříčku, zajímavou situaci, autentický cit, otevřené doznání, nevšední setkání, veselou historku a tak dále. Za druhé: i já coby náruživý čtenář rád čtu deníky spisovatelů; kdyby vyšel v českém překladu například deník nejprodávanějšího současného španělského nebo norského spisovatele, rozhodně bych si ho přečetl. A do třetice: i kdyby nakrásně můj život banální byl, nemá snad čtenář právo mé deníky ignorovat?“ Další báječný rok je zajímavou osobní kronikou roku 2010, přinášející nebývale detailní portrét nejznámějšího tuzemského autora.

Na konci roku 2004 se náš nejúspěšnější domácí spisovatel rozhodl svérázně protestovat proti bulvárním praktikám — celoročním mediálním půstem. A namísto desítek rozhovorů, ve svých třiačtyřiceti, si Viewegh začíná psát deník. Tak vznikla výrazná a podrobná osobní kronika Báječný rok (deník 2005), která vyniká velkým záběrem, stylistickou bravurou, sebestředností i sebeironií, ovšem šokuje především přímočarým uvažováním a silnou dávkou intimity.

Ve volném pokračování knihy Báječná léta pod psa se znovu setkáváme s Kvidem a jeho rodinou, tentokrát už ale v porevoluční době let devadesátých dvacátého století. Autor na začátku každé kapitoly cituje různé věty z knihy Václava Klause Narovinu, aby pak v příběhu svých románových postav dokázal absurditu některých tvrzení tehdejšího předsedy vlády ČR.