Knihy z druhé ruky - strana 42

Může být tisíc stran téměř jednolitého textu plného suchých historických fakt strhujícím čtením? Ano – francouzsky psaný román Američana Jonathana Littella Les Bienveillantes, který čerpal inspiraci z filmu Clauda Lanzmanna Šoa, je důkazem. Vyprávění přesvědčeného nacisty a důstojníka SS Maximiliena Aueho, syna Němce a Francouzky, nás provede několika různými dějišti druhé světové války, na frontu, do okupovaných oblastí i do zázemí. Text je koncipován jako Aueho fiktivní memoáry sepsané dlouho po válce; Aue se v nich neobhajuje (k otázkám svědomí se staví spíše s vlažným cynismem), nýbrž se snaží po svém vysvětlit, jak a proč funguje jedno malé kolečko v příšerné smrtící mašinérii. Coby administrativní síla se podílí na likvidaci židovského obyvatelstva a nežádoucích živlů na Ukrajině a Kavkaze; zažije holocaust od takříkajíc amatérských začátků až po „průmyslové“ období plynových komor, jeho vzpomínky nás zavedou i do válečného Berlína a do hřbitovního inferna obklíčeného Stalingradu. Text, záměrně oproštěný od veškeré poetičnosti, je sice psán stejně suchopárným stylem, jakým Aue sepisuje svá hlášení pro Himmlera, ale zároveň z něj dýchá dojem neutuchajícího hnusu, román se valí jako temná řeka, pod jejíž zdánlivě nevzrušenou hladinou víří páchnoucí freudovské bahno, je až přehnaně dokumentárně přesný a nabitý fakty, ale jeho atmosféra je spíše hororová. Aue sám sebe prezentuje jako útlocitného intelektuála, který se minul povoláním (chtěl psát knihy, skončil jako právník), z jeho osobního příběhu, který se prolíná s nesmírně sugestivním líčením historických událostí, na nás nicméně hledí člověk sexuálně i morálně vyšinutý – nenápadný, seriózně působící psychopat, který koná zlo téměř se slzami v očích, jen a pouze s vědomím historické nevyhnutelnosti. Za svůj monumentální exkurz do duše malé ryby mezi válečnými zločinci (nebo jen obyčejného člověka ve vleku doby?) získal Jonathan Littell v říjnu 2006 Velkou cenu Francouzské akademie, v listopadu téhož roku pak prestižní Goncourtovu cenu.

Vánoční prázdniny skončily a Massiin pokoj je k prasknutí plný dárků všeho druhu: svetrů, džínů a ...nové spolubydlící jménem Claire! Když si Claire vybalí, není v pokoji k hnutí. Ale Claire není jediný vetřelec, jehož přítomnost ohrožuje Masiin klid. Ze Španělska totiž přijela Aliciina krásná sestřenice Nina a ta začíná flirtovat se všemi kluky včetně Massiina idolu. Zamilují se do Niny všichni mladíci z Briarwoodu? Nebo se jí Massie dokáže zbavit rachleji než loňských džínů?

Značně antifašistické dílo. Ústy Las Casasovými Schneider protestuje proti útlaku a ponižování příslušníků jiných ras, proti povyšování údajných státních zájmů nad obecné zásady lidskosti a chápání zákonu jako výtvorů vládců.

Nejznámější a nejoblíbenější sbírka baladických básní 19. století. Balady inspirované slovanskými i jinými pověstmi se vyznačují dějově dramatickým spádem, prostředí je ovšem vykresleno stručně, popisně...

Pentalogie: Květy z půdy, Lístky ve větru, Vykoupení ohněm, Setba minulosti, Zahrada stínů. Po smrti otce zůstávají sourozenci Christopher, Cathy a dvojčata Cory a Carrie se svou matkou sami. Ta ovšem nemá peníze, a tak se rozhodne pro riskantní návrat k velmi bohatým rodičům, kteří ji ale vydědili. Děti zavře do podkrovního pokoje a s pomocí své zlé matky jim nosí potřebné věci k přežití. Dětem vlastně nic neschází, kromě čerstvého vzduchu, živých květin a pocitu volnosti. Na půdě, kam je přístup jen z onoho pokoje si vybudují papírovou "zahradu" kde si můžou pětiletá dvojčata hrát. Postihne je ale nejedno úskalí, největším problémem začíná být dospívání Christophera a Cathy, kteří se do sebe bezhlavě zamilují...

Krimiromán vyšel v nakladatelství RUBICO v Olomouci. Doba přinesla, že lidé vůči sobě ztrácejí vzájemnou úctu a potřebnou toleranci, že si závidí, dělají si naschvály, podvádějí se a leckdy se i nenávidí. Skoro každý dnes touží po zbrani. Někdo ji má pro svoji ochranu, jiný aby mohl druhému vyhrožovat, ale přibývá i těch, kteří jsou schopni ubližovat těm, co neodpovídají jejich obrazu, nebo mají víc než jiní, nehledě na skutečnost, že svůj majetek získali poctivou prací. Jako houby po dešti se objevují ti, kteří velmi rychle pochopili, že je celkem snadné olupovat své spoluobčany, že k tomu stačí drzost a bezohlednost, stručně řečeno dobrý žaludek. Takovým na nějakém tom životu vůbec nezáleží. Nemají svědomí. Je čím dál těžší takové darebáky zatknout, odsoudit a poslat do vězení, jak zasluhují. Soudci začínají mít obavy, aby nepoškodili práva obviněného, oběť je příliš nezajímá. Všeobecně se tvrdí, že máme špatné zákony a tak se klidně obcházejí. Nelze se divit, že v mnoha případech poškození lidé berou zákon do svých rukou, protože v jeho spravedlivé uplatňování těmi, kteří tu od toho jsou, nevěří. Ale zákon je přece od toho, aby poskytoval ochranu nevinným, ne aby jim způsobil ještě větší trápení.

Unikátní kuchařka Lenky Kořínkové podle zásad stravovacího systému S.P.L.K. volně doplňuje její předchozí knihy Dieta? Já vím a další. V barevné příloze se můžete nechat inspirovat estetickým zážitkem ze zdravých jídel, po nichž se netloustne.

Přísloví "Láska prochází žaludkem" vždy a znovu potvrzovala Hedwiga Courths-Mahlerová i v době své největší spisovatelské slávy, když oblékala zástěru a s láskou připravovala zamilovaná jídla pro svou rodinu i hosty. A tak se zrodila tato kouzelná knížka, v níž najdete nejen spisovatelčiny nejlepší recepty, ale i úryvky z románů a příběhy z jejího života.