Něco z historie malé kopané v Kopřivnici (1988-2006)

     Když se v roce 1970 začala hrát malá kopaná v ČSR, nikdo netušil, jaký rozmach zaznamená. Začala se rodit družstva v podnicích, tělovýchovných jednotách, ale i uliční party. Začaly se hrát pravidelné místní soutěže v různých městech a malá kopaná dobyla i město Kopřivnici. Na jaře, konkrétně 17.4.1988 se začala pravidelně hrát místní soutěž. Byla ustavena kopřivnická liga, která měla dvě výkonnostní skupiny, 1.a 2. ligu. Byl ustanoven organizační štáb p.Kapsa Luboslav, Schäfer Stanislav a Kočí Vlastimil, který se ujal řízení soutěže. Suverénním vítězem 1. ročníku kopřivnické ligy v malé kopané se stalo družstvo Tučňáků, ve složení – Hradil, Paseka, Kovalák, Ptáček, br.Třeštíkové, br.Richterové, Tovaryš, Raška, br.Hubiňákové a Čanky.

     V dalších létech zaznamenala malá kopaná několik mezníků, které začaly utvářet historii tohoto sportovního odvětví v Kopřivnici. Vzpomeňme jen některé,…

1988 - v hale SOUS se představil reprezentační celek ITÁLIE v turnaji 3 mužstev, v kterém ještě hrál výběr ČSSR a výběr Kopřivnice. V širší nominaci výběru ČSSR byl zařazen i hráč kopřivnického mužstva RADEGAST „84“ Dušan Hostinský. Vítězem se stal výběr ČSSR sálové kopané.

1991 - určitá generace fandů kopřivnické kopané si jistě vzpomene na Gustava Žalmánka. Patřil k těm, kteří se proháněli za míčem na pláccích, později travnatých hřištích, coby fotbalista velké kopané od žáčků až po rezervu TJ Tatry. Když vznikla malá kopaná, byl jedním z hráčů „Staré gardy“, kteří stáli u prvopočátku kopřivnické ligy MAKO. Jeho čas však byl naplněn v červnu 1991, několik let byl na jeho počest pořádán „Memoriál G. Žalmánka“. Vítězem I.ročníku tohoto turnaje, za účasti 16 mužstev, se stali zaslouženě Kohúti.

1993 - rekordních 48 mužstev odstartovalo VII. ročník kopřivnické ligy MAKO, která byla rozdělena do tří výkonnostních skupin po šestnácti mužstvech, kde každé mužstvo odehrálo celkem pět turnajů po třech utkáních.

1996 - Kopřivnické mužstvo malé kopané Radegast „84“ se stává popáté vítězem XV.ročníku okresního finále soutěže v malém fotbalu, kterého se zúčastnilo 90 mužstev.

1998 - s pohárem a medailemi za třetí místo se vrátili hráči mužstva Radegast „84“ z polského Myszkowa, kde se zúčastnili turnaje v malé kopané, čímž vynikajícím výkonem reprezentovali KMK Kopřivnice.

2000 - na podzim tohoto roku vytvořilo 36 mužstev ligu malé kopané nazvanou „Podzim 2000“. Byl to mezičlánek před nastávající sezónou roku 2001, která se začala hrát systémem jaro-podzim. - v tomto roce převzal Klub malé kopané organizaci malé kopané mládeže do 15-ti let, která se pod vedením p. Kapsy hrála od roku 1996. Bohužel tato soutěž měla krátkého trvání, neboť bez dotací se dlouhodobá soutěž nedala uskutečnit. A tak ještě týž rok se uskutečnil I. ročník turnaje kopřivnických škol, který se v organizaci dlouholetého člena a hospodáře KMK p.Klečky hraje dodnes, 27.června 2006 se uskutečnil již jeho VII.ročník při účasti celkem 7 mužstev mladších a starších žáků ze čtyř kopřivnických škol. Kategorii mladších žáků vyhráli fotbalisté ZŠ Dr.M.Horákové a u starších žáků byli nejúspěšnější ze ZŠ E.Zátopka.

2001 - v tomto roce to bylo 10 let , kdy vznikl KMK Kopřivnice jako samostatný právní subjekt pod ministerstvem vnitra. Řízením vzniklého občanského sdružení se ujali zkušení organizátoři různých soutěží a turnajů v malé kopané p. Kočí Vlastimil, Kapsa Luboslav a Schäfer Stanislav. Kopřivnická liga je uzavřenou soutěží tzn.,že není a ani nemůže být zapojena do soutěží českomoravského fotbalového svazu. To však neznamená,že by se na vyšší úrovni nemohli prosadit jednotlivci. Prvním, jak již bylo vzpomenuto, byl Dušan Hostinský,jenž se dostal do reprezentačního výběru ČSR v malé kopané. Další výraznou osobností se stal Michal Buček , v létech 1994 - 2001 hráč prvoligového Cigi caga Jistebník a v létech 1997 – 2001 reprezentant ČR. Oslavy proběhly v sobotu 30. června na stadionu házené v Kopřivnici exhibičním turnajem , na který si výběr KMK pozval hráče z klubu házené, kopřivnického fotbalového klubu,městské a státní policie a sponzory z města.Vítězem se stali hráči výběru KMK.Všechna utkání rozhodovala zkušená dvojice A.Pustějovský a L. Glogar a výborný byl i komentátor oslav J. Slezák.

2002 - počátek nového turnaje „ O putovní pohár starosty města Kopřivnice“ určený pro sportovní výběry měst a obcí okresu Nový Jičín. V prvním ročníku zvítězil výběr města Příbor.

2004 – „Stálice kopřivnického sportu Vlastimil Kočí, malá kopaná, hráč, později organizátor a předseda KMK Kopřivnice, předseda sport. komise při PV OS KOVO Tatra, a.s.“ toto napsaly KOPŘIVNICKÉ NOVINY na podzim r. 2004. Město Kopřivnice každoročně vyhlašuje nejlepší sportovce roku. Touto poctou byli oceněni i hráči a mužstva malé kopané: 1993, 1994 – Radegast ¨84 1995, 2001 – Kočí Vl. 1997, 1998, 2000 – Michal Buček 1999 – Mechl Petr,Slanina Jiří 2001 – Krupa Jiří,Klimeš Blahoslav,Macíček Marek,Pavlica Lukáš,Kelnar Dušan 2002 – Krejčí Jiří,Rohan Radek,Hasser Jiří,Juráni Petr,Kubiš Martin,Pečiva Jiří  

2006 – Oslavy 15. let malé kopané, exhibiční turnaj zakládajících mužstev KMK v původních sestavách s hráči nad 40 let

Co se o nás psalo ( 1996 )

     Mají daleko k vysněným filmovým či divadelním hvězdám v třpytících se oblecích a róbách. Před zraky diváků naopak po celou sezónu předstupují víkend co víkend v teplácích s vytahanými koleny či sepraných trenýrkách. Ano, jsou to oni, aktéři největšího nebo alespoň nejmasovějšího kopřivnického divadla, malého fotbalu. Kdosi spočítal, že v Kopřivnici hraje malý fotbal tolik lidí, jak tomu v přepočtu na počet obyvatel není nikde v zemi. Jen nezasvěcený divák odněkud z Pobřeží slonoviny, by si ale mohl myslet, že na házeňáku pobíhají hráči, aby vsítili soupeři gól jen proto, že získají nějaké pofiderné body. Pohnutky mladých mužů zahánějících první příznaky puberty, i starců ženoucích neúprosně vpřed svůj infarkt, jsou na hony vzdáleny přízemním pudům profesionálních sportovců. Kopřivničtí hráči malého fotbalu totiž hrají doopravdy. Jak jinak si vysvětlit sebevražedné počínání tatíků, zdvihajících při fotbalových kreacích nohy nad hlavu, léčících hlavu při nepovedených hlavičkách a bolavé klouby po běhu na asfaltu? Proč riskují ctihodní mužové svoji pověst, když se po víkendu, v němž neproměnili v zápase několik čistých šancí, s těžkým srdcem šourají na pracoviště plné krvelačných spolupracovníků, kteří sedíc na tribuně "všechno" viděli? Kde jinde, než na házeňáku bylo možno spatřit, jak mančaft městských policistů nastupuje proti chovancům polepšovny? Jak obrovskou cenu asi měl pro mladíka, jenž nedávno prchal před muži zákona, gól nenáviděnému brankáři? Anebo kde jinde mohli zasvěcení Kopřivničané vidět mužstvo číšníků a jejich těla na hřišti rozkmitaná do rychlosti, kterou v restauraci nikdy nevyvinuli? Jak si zlé jazyky zavtipkovali na účet komandy kopřivnických hokejistů či badmintonistů, kterým to na asfaltu či antuce šlo snad ještě lépe než na ledě a v tělocvičně! Je vskutku opravdové a odhalující kopřivnické divadlo o třech ligách a dvou poločasech. V některých hrách srdcervoucí drama, ruce pod krkem po zákeřném podrazu, jindy komedie s pády Chaplina a střelami do prázdna a oznámením: "hledá se noha!" Vždy ale divadlo herců, kteří dávají všanc neumělé pohyby většinou nepříliš trénovaných těl. Divadlo herců, kteří si po prohraném utkání léčí rány, poslouchají hysterickou manželku, slibují, že už nikdy se nebudou ztrapňovat a riskovat zdraví, ale přitom dobře ví, že v příštím kole to zase rozjedou...

Toto napsal v roce 1996 Jaroslav Baďura, redaktor, tehdy Mladé Fronty DNES, v současnosti stále aktivní hráč mužstva SD.

A co se vlastně změnilo?

     Požádali mě, abych po letech zase zkusil popsat fenomén kopřivnické malé kopané, kouzlo, jemuž víkend co víkend pravidelně na „Házeňáku“ propadají stovky nadšenců. Nevím, jestli to tak mají všichni, ale já ve svých pětatřiceti letech, po snad patnácti odehraných sezonách mám vždycky ještě nervozní třas před sobotou či nedělí, kdy náš mančaft SD čekají další zápasy v první lize. To se tedy zřejmě nezměnilo, nadšení, dramatické chvíle a vypjatá atmosféra vládnou na hřišti malé kopané dosud. Co je podle mého názoru trochu jiné, to je fakt, že si rozhodčí ani za ty roky nedokázali u hráčů vybudovat autoritu. Scény, kdy na sudího huláká nepublikovatelné nadávky hráč nebo celá lavička, se opakují týden co týden. Ještě něco se změnilo, i když je to změna jen povrchová. Doby, kdy se po hřišti proháněli tatíci i kluci v roztrhaných tričkách s vlajícími čísly a v teplácích s vyboulenými koleny typu domov důchodců, jsou ty tam. Naprostá většina mužstev má nějakého svého sponzora. Když ne, složí se tým na pořádné dresy. Uvažuji, jestli se za poslední roky změnila urputnost, s jakou někdy týmy bojují o ligové body. Asi ne, tvrdý fotbal a zákroky, při nichž jde někdy o zdraví, byly na „Házeňáku“ odjakživa. Někdo říká, že dříve šlo více o to, zahrát si fotbálek, pobavit se, „udělat si žízeň“, posedět s kamarády... Nevím, možná, že dnes jde některým hlavně o ty body, o příčku v tabulce či umístění v žebříčku střelců... Ale to hlavní, proč vlastně fotbálek na „Házeňáku“ vznikl, to pořád přetrvává. „Jak jste hráli?“ ptají se kluci či chlápci v rozdílných dresech. „Našla se noha!“ zní hlas hecíře z tribuny, když se někomu na place povede mimořádně vyvedená minela. „Paráda!“ ocení publikum pěkný gól. Ruce si po utkání až na výjimky podají i hráči, kteří na sebe při zápase vrčeli. Takže co se vlastně změnilo? V čem je kopřivnická malá kopaná jiná než před lety? Přijďte se podívat nebo si oblečte dres a hrajte. Jsem si skoro jistý, že vás fotbálek na házeňáku chytí. Stejně jako mě.

JAROSLAV BAĎURA