Právě byly naskladněny podzimní cibuloviny a ozimá sazečka
víceFilozofie
Zázračná hra světa: úvahy a fragmenty - Novalis
Fragment neznamená v německé rané romantice, zejména u Friedricha Schlegela a Novalise, pouze něco nedokončeného či neúplného, "zlomek" v běžném slova smyslu, nýbrž vědomě pěstovaný literárně filozofický žánr, který usiluje o vyhrocenou, v podstatě experimentální formulaci jedné myšlenky nebo zážitku, o formulaci neomezenou kontextem hotového systému. Fragment je výrazem myšlení, které se přiznává ke své neuzavřenosti a kontinuálnosti, je to forma literárního mládí, které nechce jít vyšlapanými cestami a na každém kroku, zcela elementárně, si ověřuje, zda by nebylo možné vydat se i jiným směrem. Novalis se vyrovnává s myšlenkovými systémy svých předchůdců i současníků - Goetha, Fichta, Hemsterhuise aj. - nikoli jako s celky, ale tak, že prověřuje nosnost jejich jednotlivých článků, jež samostatně domýšlí a variuje. Při vší různosti témat a náhodnosti podnětů - reaguje na problémy z oblasti filozofie, historie, politiky, ale velmi často i přírodních věd - je za jeho soubory fragmentů nepřehlédnutelný jednotící prvek: snaha dobrat se souvislosti všeho se vším, dospět k jistému univerzálnímu názoru. V tomto smyslu nejsou Novalisovy fragmenty a reflexe jen nezávaznými náčrtky nebo přípravným materiálem vlastní básnické tvorby, nýbrž její integrální součástí a svébytnou literární hodnotou.
Sofiin svět přehled - Jostein Gaarder
Slavný román o dějinách filosofie. Norský učitel Jostein Gaarder kombinací zdánlivě neatraktivních témat, jako jsou dějiny filosofie a příběh dospívání patnáctileté dívky, vytvořil knížku, která slaví mezi čtenáři neuvěřitelný úspěch; vzápětí po svém norském vydání vyšla v desítkách zemí a v roce 1995 se stala nejprodávanější knihou na světě.
Myslet v diktatuře korektnosti: Příručka pro nepřizpůsobivé - Roman Cardal
Existují správné a nesprávné názory? Existují správné a nesprávné postoje? Tyto otázky mají v naší postmoderní době jedinou přijatelnou odpověď: ne, neexistují, protože názory a postoje jsou jen odlišné, nikoli správné či nesprávné. Mnoho současných lidí myslí právě tímto způsobem. Avšak v takovém případě je nutné pro jejich mentální činnost vyhradit jiné označení než myšlení – třeba pragmatické přizpůsobení mysli vyžadovaným normám korektnosti. Myšlení je totiž něco zcela jiného. Kdo opravdu myslí, staví se ke všemu zkoumavě. I k výše uvedeným otázkám a k jejich vynucovaným odpovědím. Bez velkých potíží zaregistruje, že odmítnutí rozlišovat pravdu od omylu a dobro od zla je předkládáno jako jediné správné řešení těchto prastarých dilemat. Něco tady proto nehraje. Usilovná snaha odstranit pravdu a dobro z našich životů, jejich zařazení na seznam zdrojů nenávisti, pramení ve skutečnosti ze zášti proti člověkem nestvořenému řádu. Tato smrtonosná strategie se maskuje humanisticky vyhlížející hate-free agendou, která se skrytě napájí z neodstranitelné atraktivity těchto odvěkých kvalit lidského myšlení a jednání. Pranýřovaná pravda je v ní převlečena do těžkého hávu korektnosti a odsuzované dobro do stále přešívaného fraku dobové přijatelnosti. Sebevědomí korektoři myšlení sestrojili sofistikovanou past, do níž nakladli návnady společenského úspěchu a uznání a není zrovna málo těch, kdo pro tato lákadla opustili skutečnou svobodu myšlení. Zodpovědnost za něj přenechali samozvaným dozorcům nad jeho nadekretovaným užíváním. Tato kniha vyjadřuje odpor k tyranii korektnosti. Dává konkrétní návod, jak získat myšlenkovou imunitu proti mainstreamovým ideovým šablonám i proti všestranné destruktivní působnosti levicově-liberálních ideologů.
Dobré jitro, přátelé - Jan Schwarz
Ve svých promluvách, z nichž většina byla vysílána ve stejnojmenné rozhlasové relaci, hovoří pastor Jan Schwarz o životním osudu, který se stává učebnicí vděku i nevděku, cestou osobní politické tragédie, ale i lásky k rodné zemi. Navzdory svému jménu nevidí svět černě, ale ani růžově, spíš v takové podobě, jaký skutečně je, a zároveň sní o tom, jaký by mohl a měl být. Dívá se kolem sebe očima laskavýma a plnýma naděje, což mu pomáhá nepřehlédnout konkrétní a jedinečné a mluvit o tom tak, že i to zdánlivě nejobyčejnější se nakonec ukáže jako překvapující a duchovně inspirující.
Chyby a omyly - Stefan Garczyński
Garczyńského velmi početná knižní produkce je odpovědí na poptávku po přístupně podané orientaci v problémech, se kterými se setkáváme v běžném denním životě a k nimž má co říci i věda, zejména psychologie. Bystrý autor se v nich zříká spočinutí pouze v jediném oboru lidského vědění, a o tom, že tak činí záměrně, svědčí i jeho slova v úvodu přítomné knížky. Garczyńskému se do jeho knih nutně promítá rozmanitost jeho činností a zájmů. Vystudoval ekonomii a několik let působil jako národohospodářský publicista a rovněž pracoval jako úředník (na ministerstvu, v bance). Osvojil si čtyři cizí jazyky a působil jako učitel. Po řadu let dodává amatérským scénám své divadelní hry, napsal i román. Největší úspěch a značnou oblibu v jeho vlasti mu však získaly populárně naučné práce, jež sám chápe jako „cyklus všeobecného vzdělání“. Jejich vydání se nejednou opakuje. Patří k nim Umění pamatovat si, Umění rozhovoru, Psychické potřeby i Soužití snadné a složité, které již bylo přeloženo do češtiny (Mladá fronta 1977). Široký rozběh, často jen letmé pozastavení u vyznačených problémů, lehké nadhození otázek pouze jako podnět a inspirace, nezřídka bez důkladného komentáře užití historických příkladů jedním dechem zároveň s evokací těch nejbanálnějších situací z každodenního života, předkládaných obvykle formou jednoduchého dialogu, a přitom množství cenných postřehů a nemálo hlubokých myšlenek — takový je vnitřně spletitý charakter textů S. Garczyńského a můžeme si jej ověřit i při četbě jeho knížky Blad, Źródla, Unikanie (Omyl. Jeho zdroje a jak se mu vyhýbat), poprvé vydané v originálu r. 1973 a nyní předložené českému čtenáři pod názvem Chyby a omyly. Zmíněné široké rozpětí autorova zorného úhlu je úmyslné. Garczyński nechce opustit rozlehlé kolbiště života a proto uvádí „vedle chyb velkého ředitele podniku chyby malého Honzíka“. Dává-li přednost psychologickému hledisku, nezapomíná ani na některé praxeologické poznatky a využívá i hojných odkazů na jednotlivé myšlenky filozofů z různých dob bez zřetele (a namnoze i bez vnitřního vztahu těchto myšlenek) k celkové orientaci a povaze jejich učení.