Georges Simenon

V prvním příběhu, S úctou Picpus, vyšetřuje komisař Maigret vraždu jedné pařížské věštkyně, ve druhém, Inspektor Kostra, zdánlivou sebevraždu mladého milence dcery významného občana malého provinčního městečka.

V románě Kdo jinému jámu kopá zpracoval Simenon údajně skutečnou událost, která svými kořeny sahá do počátku století, ale její soudní dohra a skandál „causy Ferchaux“ ve Francii spadají do let třicátých. Nepopsal vzestup firmy bratří Ferchauxových. Zaujal ho až jejich napohled nesmyslný pád a konec celé historie, daný mimo jiné i společenským rozdílem obou bratří: starší prožil vlastně větší část života v africkém pralese, kdežto mladší vedl obchody v Paříži a jeho život nabyl společenského lesku milionáře. Sleduje ve svém románě toho staršího, muže z buše, bezohledného, dravého. První „obraz“ se odehrává v Normandii, kde starší Ferchaux po vypuknutí aféry hrozí, útočí a snaží se kompromitovat veřejné činitele. Není ochoten ke kompromisu, který by aféru uhladil. A tak se stane nepřítelem číslo jedna a je na něj vydán zatykač. Prchá do Jižní Ameriky, kde se s ním setkáváme v obraze číslo dvě. Zde jde již o nemocného starce. Svou při nevyhrál, ale bojuje dál. Aby nebyl sám, vzal s sebou z Francie jako tajemníka chorobně ctižádostivého slabocha, toužícího po bohatství a snadném životě. Stejně dravého, jako byl kdysi sám. Simenon nepostupuje tak, aby vytvářel napětí dějové, ale sugestivním, přestože statickým způsobem je stejně vytváří. Kniha Kdo jinému jámu kopá patří mezi nejlepší Simenonovy psychologické romány bez detektiva.

Kniha obsahuje tři případy : 1. Maigretův první případ. 2. Maigret v Picratt Baru. 3. Maigret a Dlouhé Bidlo. Přeložil Jiří Pechar. Doslov „Doktor Maigret“ napsal František Jungwirth. Vydání druhé, Maigret a Dlouhé Bidlo vydání třetí. Komisař Maigret patří k nejznámějším románovým detektivům a jeho příběhy přinesly francouzskému spisovateli Georgesovi Simenonovi celosvětový ohlas. Maigretův nezaměnitelný životní styl, zahrnující nepostradatelnou dýmku, zálibu v dobrém jídle a pití, jeho schopnost vcítit se do zločincova jednání a v neposlední řadě intuice, která jej často – i když ne vždy – vede k odhalení zločinu účinněji než rozumová úvaha, se staly – také zásluhou filmového ztvárnění Jeana Gabina – klasikou kriminálního žánru.