Jack London

Jack London, rodným jménem John Griffith Chaney (*12.ledna 1876, San Francisco, Kalifornie, USA - †22.listopadu 1916, Glen Ellen, Kalifornie, USA) byl americký spisovatel, který se proslavil svojí nejčtenější knihou Volání divočiny a jeho román Železná pata je považován za možná nejsilnější socialistický román všech dob.

Jeho dětství bylo ve znamení častého stěhování, nestálých rodinných poměrů a chudoby. Začal studovat na univerzitě, studium však ze zdravotních důvodů nedokončil. Od mládí žil dobrodružným životem. Byl námořníkem, zlatokopem, členem pobřežní rybářské hlídky i pirátským lovcem ústřic. Procestoval Spojené státy americké jako tulák - hobo. V době zlaté horečky se vydal na Aljašku, kde sice nezbohatl, ale později využil zkušeností ze severu ve svých povídkách a knihách.

Byl lovec tuleňů, kotelník v elektrárně. Již v dětství si však zamiloval dobrodružnou literaturu, kterou posléze začal i sám psát. Po počátečních potížích a pokusech prosadit se v literatuře se nakonec proslavil mnoha námořnickými povídkami, romány z aljašské přírody a podobně drsných prostředí lidské civilizace. Při cestách po Spojených státech byl jednou dokonce uvězněn pro potulku.

Tento původně individualista se pod vlivem životních zkušeností a čtení Marxových myšlenek stal socialistou a vstoupil do socialistické strany. Pracoval v odborovém hnutí, byl kritikem individualismu.

Jeho drsné a naturalisticko-realistické povídky a romány, ve kterých často vycházel z vlastních cestovatelských zkušeností a vyprávění, která během svých dobrodružství zachytil, slavily čtenářský úspěch a John London si začal psaním konečně vydělávat. Nějakou dobu pracoval také jako válečný zpravodaj v Rusko-japonské válce.

Stal se ve své době nejlépe placeným spisovatelem, podnikl cestu kolem světa, koupil si ranč a ve velkém utrácel. Přes své velké příjmy měl stálé finanční potíže, celý život také bojoval s alkoholismem. Svou závislost výstižně popsal v knize Démon alkohol, která vyšla v roce 1914, dva roky před jeho smrtí. Kvůli nemírnému pití především tvrdého alkoholu měl nemocná játra a ledviny. Proti bolestem užíval morfium, jež mu legálně předepsal lékař. Zemřel 22. listopadu 1916 na urémii. Starší prameny, jakož i některé novější, hovoří o sebevraždě, ale jde o fámu. Z vyjádření jeho dcery, z názoru historika a z dopisu, který napsal v den smrti, však vyplývá, že zemřel nešťastnou náhodou.